I nastal honI slyšte tuto povídku, která se povídá mezi bohatými i chudými. Tento pravdivý příběh se stal v jedné starobylé severské zemi. Kde stálo velké panství na hoře ledu a všude v zemi padal hustý sníh. Pán tohoto místa se jmenoval Gregor. Byl to mocný pán, co sedával na ledovém trůnu. Měl ženu Ilisai Mord a dcery Hannu a Evelin – jeho dcery byly dvojčata. Před pár dny se mu narodil syn, kterého pojmenoval Matadurk. Gregor pán ledového trůnu byl spravedlivým pánem v této nehostinné Zemi.
Zimy zde byli dlouhé celé roky a zemřelo mnoho lidí, hlady, umrznutím. Smrt tu číhala všude a olizovala se radostně nad pachem strachu, bolesti a zmaru.Jednoho dne, když Gregor byl na lovu zvěře dostal nevyžádanou zprávu. Zaslechl, jak se jeho panoši baví o jeho ženě Ilisai Mord. Prý jeho syna Matadurka nemá spolčeného s Gregorem, ale s pánem Černých lesů. Když to Gregor uslyšel na místě popravil svým mečem ty dva mladíky, co netušíc rychle k smrti přišli.
Nasedl na svého černého hřebce a tryskem přes lesy ujížděl ke svému domovu. V hlavě měl zmatek a vše krásné mu zalila černota. Tak moc miloval svou ženu Ilisai Mord. Miloval její rudé vlasy, které rád omotával ve svých dlaních, její krásnou bledou tvář a jasné zelené oči. Miloval své dcery, tolik radosti mu přinesly. A jeho malý, syn, co vládcem se má stát.
Když dorazil na svoje panství, jeho žena právě vyšívala ornamenty jejich rodinného erbu a malé dcery si vedle hrály s panenkami, které Gregor koupil od kupců, co navštívili jeho zemi. Ilisai Mord , když uviděla svého muže, položila vyšívání a šla za mužem. Nebývalo časté, že by se z lovu Gregor vrátil dříve. Na lovu byl i několik dní. Popoběhla k Gregorovi a objala ho, v myšlenkách, že se něco zlého přihodilo. Gregor stál a očima vyslal pryč dcery z místnosti. Gregor místo polibku, odhodil svou ženu na zem.
Zaskočená Ilisai nevěděla, co se děje, když uviděla tu prázdnotu v jeho očích. „Nešahej na mě, ty čubko jedna“ začal Gregor„S kým máš Matadurka? “ „Gregore, přeci … “ nechápala IlisaiGregor se podíval nad kolébku, v níž pod dekou a teplou kožešinou byl schovaný malý uzlíček. Gregor odhodil deku a podíval se na malého. Začal se usmívat a nožkama rozhazovat. Gregor vytáhl meč a napřáhl se.
Ilisai Mord rychle vstala ze země a začala křičet, chytala Gregora za ruce a táhla ho, aby neublížil malému Matadrukovi.„Čí je, čí je, s kým ho máš ty běhno, kurvo jedna, jaký čokl byl v našich ložích, řekni to jméno, ať toho prašivého psa mohu poslat za smrtí společně s tebou?“ dožadoval se odpovědi , rozzuřený Gregor.„Je náš, kdo ti co napovídal? Gregore, však se podívej, jak ti je podobný“ vysvětlovala Ilisai svému muži.
Když to vypadalo, že muž zmírnil svou zlost, napřáhl se mečem, a setnul kolébku vejpůl i s dítětem. Během chvilky se na kamennou, chladnou podlahu rozlila teplá krev novorozence.Jeho žena začala propadat šílenému pláči, on jí však chytl za její dlouhé rudé vlasy a nechal jí odvést z hradu. Poprosil služebníky, aby Ilisai Mord svázali do lana a usadili jí na koně. Když tak učinili, Gregor nasedl venku na koně a ujížděl do černých lesů společně se svou ženou a svou loveckou družinou se psy. Ilisai svázaná, bezradná, v bolesti ze ztráty syna, tiše seděla na koni. Tušila smrt. Den předtím se jí zdál zvláštní sen, jak černý havran jim ťuká na okna, to ten pták přinesl smrt.Když už dojel Gregor hluboko do lesů zastavil se svým koněm, dal povel své družině, aby také zastavili. Sundal ženu ze sedla a rozvázal jí pevné uvázání. Nebránila se, neutíkala, jen mlčela a snažila se nedívat Gregorovi do očí. „Psy jsou hladový, nevezmu jim a sobě tu radost z lovu“ pronesl Gregor. Ilisai bylo jasné, že ona bude tou lovnou zvěří.
„A nastal hon!“ zařval hlasitě Gregor na svou loveckou družinu. Pustili psy. Ty se vervou a radostí z lovu začali hnát. Ilisai Gregor rozmotal ze svázání a nechal jí jejímu osudu. Začal se hlasitě smát. Už opět zde číhala smrt, čekala hladově, olizovala se. Ilisai se rozutekla sněhovým polem do lesů, bosýma nohama nechávala za sebou jen malé stopy, které za ní, rychle umrzali.„Jsem matka tvých dětí!“ křičela po celou tu dobu, co utíkala.
„Jsem matka tvých dětí!“
„Jsem matka tvých dětí!“
„Jsem matka tvých dětí!“
„Jsem matka tvých dětí!“
„Jsem matka tvých dětí!“
„Jsem matka tvých dětí!“
„Jsem matka tvých dětí!“
Stále hlasitě volala a Gregorovi se tato věta dostávala do uší jako nepřestávající ozvěna.Hlas už po chvíli utichl, a bylo slyšet už v dáli jen psy, jak se rvou o kořist.
Gregor se najednou vzpamatoval, jako kdyby byl ve snu. Zbělal k smrti, bělejší víc než sníh, když si uvědomil, co udělal. Do konce jeho dnů strávených na světě mu stále v uších zněla věta a ten šílený křik jeho Ilisai Mord „Jsem matka tvých dětí!“
Napsala Dája Jakubičková, kontakt: jakubickovadarina@gmail.com
Povídka je autorským dílem, nelze jí bez svolení autora rozmnožovat či kopírovat za účelem zisku či přivlastnění. Povídku bez svolení autora nesdílejte.
Obrázky jsou ilustračního charakteru.
2025 ©